Věříte v Boha, který je ten stejný "včera, dnes i navěky?", v Boha, který je
neměnný a dělá stále stejné zázraky?
Ukrajinský důstojník vzkříšen z mrtvých
Šestatřicetiletý Boris Filipcuk, nadporučík policejního oddílu v Chmelnycké oblasti na Ukrajině, žije se ženou a třemi dětmi ve městě Novaja Sinjavka (Starosinjavskaja oblast). Poté, co lékaři diagnostikovali jeho smrt, šokoval naprosto všechny svým návratem z mrtvých. Následující článek představuje výňatek z jeho svědectví.
"Byl jsem vychováván v přísně ateistickém prostředí. V roce 1996 jsem se stal křesťanem na základě kázání Nikolaje Ivanisenka, pastora z Mariopolu. Jako křesťan jsem měl z počátku problémy v zaměstnání, ale po nějaké době začali být kolegové rádi, když jsem jim o přestávkách vyprávěl o Ježíši.
Těšil jsem se velmi dobrému fyzickému zdraví. Když jsem se však 27. července 1998 vrátil domů z práce, najednou jsem zjistil, že se nemohu hýbat a ztratil jsem vědomí. Odvezli mě do nemocnice, kde jsem ležel několik dní v komatu. Po té mě převezli na oblastní kliniku v Chmelnyckem. Lékaři určili diagnózu - krvácení zasahující 95 % mozku. Všech devět testů, které provedli, potvrdilo mou klinickou smrt. Kolegové od policie byli naprosto šokováni a začali shromažďovat peníze na rakev a pohřeb. Manželka však zavolala pastoru Nikolajovi, který zařídil, že se za mě modlilo mnoho křesťanů. Lékaři bojovali o můj život ještě 2 1/2 hodiny, ale nakonec museli diagnostikovat klinickou i biologickou smrt.
Viděl jsem všechno z výšky, a najednou jsem se octl v nebi. Spatřil jsem úžasné světlo a obrovské město ve tvaru krychle. Přišel ke mne Ježíš a řekl mi: ,Máš ženu a tři děti. Vrať se k nim - ještě není čas, abys byl zde.' V tom okamžiku jsem se vrátil do svého těla, které právě odvezli do márnice. Manželka šla vedle nosítek a naříkala. Když jsem se posadil, zřízenci padli v naprostém zděšení na zem. Potom začali utíkat na všechny strany a křičeli: ,Kdo jsi? Co chceš? Nech nás na pokoji!' Řekl jsem jim, aby se nebáli, a požádal je o oblečení. Dovolili mi, abych se vrátil domů.
Během následujících dvou týdnů můj zdravotní stav zkoumali členové patnácti lékařských komisí, včetně rady neurologů a psychiatrů. Řekli mi, že kdyby sami nestanovovali diagnózu vycházející z jasných důkazů z rentgenových snímku, výsledku kardiografických měření atd., nemohli by uvěřit tomu, co se stalo. Doporučili mi, abych vše držel v tajnosti, aby mě lidé nepovažovali za blázna. Mé zmrtvýchvstání sice odmítli oficiálně zaznamenat, ale od té doby se všichni rozhodli následovat Ježíše."