Poslední slovo nebudou mít národy, politikové nebo nějaká rezoluce, nýbrž všemohoucí Hospodin. Druhá kapitola v knize proroka Zacharjáše jasně ukazuje, jak Pán Bůh řekne to poslední a rozhodující slovo o statutu Jeruzaléma.

“…” (Za 2,5-17)

Nejdůležitější ze všech politických otázek dnes vlastně je, komu patří město Jeruzalém: Židům, Arabům nebo oběma? Až do roku 1967 byl východní Jeruzalém pod jordánskou svrchovaností. Jordánsko prostě tuto část Jeruzaléma anektovalo. Pak v Šestidenní válce Izraelci východní Jeruzalém dobyli a konečně 1982 vyhlásil Knesset, izraelský parlament, Jeruzalém nedělitelným hlavním městem Izraele. Nato mnohé státy přeložily svá vyslanectví z Jeruzaléma do Tel Avivu. Politické diskuse vládců tohoto světa a boj Palestinců se ubírají jednoznačně k rozdělení Jeruzaléma tak, aby z něho byla dvě hlavní města, Také Spojené národy se staví za plán na rozdělení a vedoucí islamisté nárokují dokonce celý Jeruzalém pro

Kdo však má poslední slovo o Jeruzalémě? V přečteném oddílu je jasná odpověď: “…” (Za 2,16-17). Tato Hospodinova slova mají v souvislosti s řešením otázky Blízkého východu rozhodující význam!

To první, co Pán Bůh prorokovi ukázal, je muž s měřícím provazcem, jímž se měří Jeruzalém. Tento měřící provazec najdeme už 1,16. Při všem ohrožení kolem sebe je třeba, abychom upřeli zřetel na Pána Ježíše, který vydobyl plnost vykoupení a který nás přiodívá šatem spásy. Co nám má říci tento muž s měřícím provazcem a jaké proroctví se tají v jeho jednání? Myslím, že se zde jedná o Pána Ježíše. Prorok Ezechiel se zmiňuje o podobné osobnosti: “…” (Ez 40,2-3). Ezechiel tohoto muže popisuje ještě zřetelněji: “…” (Ez 1,26-27 srov. Zj 1,12-15). Myslím, že to tak bylo předurčené v Božím plánu, aby Pán Ježíš vyrůstal v rodině tesaře a zřejmě se i tomuto řemeslu vyučil (Mt 13,55). V řeckém textu je užito slova “téktón”, což znamená řemeslník (tesař, stavitel lodí, kameník, sochař, zedník aj.) ale také umělec, mistr. Takový mistr samozřejmě uměl postavit dům, vyrobit ze dřeva a z kamene různé předměty a všecko spočítat, než se pustil do práce: “…” (Iz 44,13). Viděl snad Zacharjáš už toho “tesařova syna” z evangelií?

Ve zmíněném textu z Ez 40,2-3 násl. se měřící provazec používá při přípravě vybudování města Jeruzaléma, ale také Chrámu a tím období Tisíciletého království. A přesně o tom se hovoří i v Za 2. Nejde o stržení, ale o zbudování, ne o rozdělení, ale o spojení. Změřením uplatňuje Hospodin svůj právní nárok na Jeruzalém, tzn. zviditelňuje ho před všemi nepřáteli.

V této souvislosti si připomeneme tři verše z Bible:

• “…” (Iz 34,17). Měřící provazec zde mluví o věčném vlastnickém nároku Židů na zemi Izrael.
• “…” (Iz 28,17). Hospodin se neřídí míněním politiků či sdělovacích prostředků, stejně tak málo dbá na mínění různých náboženství, včetně Koránu. Jeho měřící provazec je spleten z Jeho zaslíbení, daných Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a Davidovi. Právo a spravedlnost Boží nedopustí, aby tato zaslíbení padla.
• “…” (Iz 49,16). Tento Pán, který vyměřil Jeruzalém, obešel jeho zdi, vyměřil je a nyní je má ustavičně na zřeteli.

Ve Zj čteme, jak Chrám a oltář jsou odměřeny na ochranu těch, kteří se tam klaní Hospodinu: “…” (Zj 11,1-2). Také ze Za 2,8-9 je zjevné, že se jedná o ochranu a o Boží vlastnický nárok na město Jeruzalém. Pán Sám zevnitř i zvenčí Jeruzalém zachovává. Pán Ježíš se vrátí ve veliké slávě, aby založil své království, jehož středem bude Jeruzalém.

I náš život je “odměřený”, zachovávaný od vlomení, ať si nepřítel zuří a chce uplatňovat vlastní nárok na náš život, vetřít se do našeho života a smazat hranice. Smíme však vědět, že jsme zabudováni v Boží stavbě. Nepřítel nemá na nás nárok, jestliže jsme do svého života přijali Pána Ježíše, když jsme se k Němu obrátili: “…” (Ef 2,21-22). Náš život je uložený v té plné míře Jeho lásky a v ní jsme skryti a ochráněni. Tu míru Jeho lásky popisuje Ef 3,18-21: “…”.

10. a 11. verš ve 2. kapitole Zacharjášově mají dvojí význam. Předně se vztahují na tehdejší dobu. Byla to výzva k Židům, kteří ještě neopustili Babylon a nevrátili se dosud do Izraele: “…Zachraň se…ty poklidně si bydlící u babylónské dcery!” Babylón je v Písmu označován jako “severní země” (v.10), protože Babylóňané i jiní nepřátelé Izraele vždy útočili na Jeruzalém od severu. Ačkoliv perský král Židům umožnil, aby se vrátili do své země, mnozí této příležitosti vůbec nepoužili. Bylo to asi jen 50 000 exulantů, kteří se do Jeruzaléma vrátili. Těm, kteří v Babylóně zůstali, platila prorokova výzva, protože měli být národem, který přijme Mesiáše při Jeho prvním příchodu.

V naší době se židovský národ vrací ze svého druhého dlouhého rozptýlení do své země s tímtéž cílem. Má být připravený, aby přijal Mesiáše, který se vrací. Zdá se, že na to ukazuje slovo: “…” (v.10) Pán Ježíš naznačil toto další rozptýlení v roce 70. po Kr., když řekl: “…” (L 21,24). Je blízko doba, kdy Pán Bůh navštíví celosvětovými soudy národy, protože jejich dějinné období skončí Velikým soužením. Vnímám proto ty verše 10-13 jako přesahující tehdejší dobu a vztahující se na ten zbytek Židů, který v době Velikého soužení má utéci z antikristovského Babylóna. O tom čteme také ve Zj 18,4: “…”

Boží soud tvrdě dopadne na národy antikristovského Babylóna, protože vztáhly ruku na Izrael. Zpustošily národ a zemi a dle Joel 4,2 si chtěly zemi rozdělit mezi sebou a v arogantním opojení mocí svévolně o ní rozhodovat. Budou se však muset zodpovídat Tomu, který měřícím provazcem prohlásil Jeruzalém za své vlastnictví. Kdo uráží čest židovského národa, uráží Boží čest a kdo se dotýká Božího lidu, dotýká se Boží zřítelnice. “Zřítelnice” (srov. Dt 32,8-10) je panenka, střed oka a jeho nejzranitelnější část. Pro Boží identifikaci s Jeho lidem už jistě nemůže být příhodnější příměr. Boží zaslíbení daná Izraeli jsou tak niterně s Ním spojená, že každá rána proti Izraeli zasáhne Pána Boha. Kdysi jsem k tomuto námětu četl velice příhodné vyjádření: “My Němci jsme zažili, jak kdosi se chtěl dotknout té ‚zřítelnice‘ a musel zjistit, že se svou rukou dotkl tak říkajíc vysokého napětí, proto dostal ránu.”

Národy jednaly s Izraelem jako se svým otrokem. Dle 13.v. se nyní samy stanou kořistí tohoto otroka. Přijde doba, kdy mocenské poměry tohoto světa se zvrátí: “…” (Iz 14,2). Izrael, který po tisíciletí byl národy zotročovaný, bude v Kristově království povýšený za hlavu národů. Je to stejné jako s církví. Dříve nad námi panoval hřích, teď však jako Kristem vykoupení můžeme panovat nad hříchem my (Ř 5,21). Byli jsme zotročeni hříchem, nyní jsme svobodní. V budoucím Kristově království se role vymění. Ta do té doby opovrhovaná a pronásledovaná Ježíšova Církev, to maličké stádce bude s Kristem panovat jako králové a kněží.

Kdo je tato tajemná bytost, která se zde ujímá slova? “…” (Za 2,12-13). Ptejme se dále: Kdo se zjeví v nebeské Boží slávě (Mt 24,30)? Kdo se pro Boží čest dal poslat k národům (L 2,32)? Kdo je ustanoven za soudce nad národy (J 5,22. Mt 25,32)? Koho mají poznat jako toho, který byl k nim poslaný (L 10,16)? Není to určitě nikdo jiný, než Pán Ježíš! A protože celý tento oddíl směřuje do mesiášského období, nemůže se ani zde jednat o nikoho jiného, než o Mesiáše. Hospodin zná ten den, kde Jeho lid pozná, koho to k němu poslal!

Náš Pán je také Hospodin zástupů (v.12), který zde několikrát promlouvá v 1.os.jedn.čís. Je to osobní přiznání Mesiáše k Jeho lidu. Což to nebyl On, který měl na zřeteli Natanaele (jehož nazval pravým Izraelitou), když mu řekl: “…” (J 1,48-49). Hospodin nikdy nespustil svůj lid “z očí” (či ze zřítelnice svého oka) a jednou přijde den, kdy celý národ se připojí k vyznání Natanaele.

Neexistuje pro člověka žádná větší radost a žádný smysluplnější život, než přítomnost Pána Ježíše v srdci a životě. Pán přes Izrael a jeho střed Jeruzalém bude přebývat mezi všemi národy (Za 2,15). Mnohé národy se pak k Němu připojí a budou patřit k Jeho lidu. Pak bude platit: “…” (Zj 21,3). Důsledkem bude, že všeliké stvoření dojde pokoje a nikdo už nebude moci říci nic negativního o Izraeli či Jeruzalému, protože ten velký Přímluvce, představený v Za 3, zaujme své místo a bude mít poslední slovo (Za 2,16-17). To je vlastně jediný verš v Bibli, kde se země Izrael nazývá “Svatou zemí”, protože tou se stane teprve až se Pán Ježíš vrátí, aby zřídil své království.