Musím si to nechat líbit?

Asi by se sotva našel někdo, komu by nikdy nikdo neukřivdil. Kdo žije slušně a je ke svému okolí laskavý, očekává od lidí stejné jednání. Pán Bůh však může dovolit, aby nám někdo ukřivdil. Už se vám to také stalo? Také vás už někdy šokovalo chladné přijetí nebo odmítavý postoj či poznámka? Nebo vám snad někdo dokonce úmyslně uškodil, až jste se pobouřeně ptali: “Čím jsem si to zasloužil(a)? Musím si to nechat líbit?” A najednou ve vás uzrálo rozhodnutí: “Tak tohle ne! Tomu(té) to pěkně vrátím!” Myslíte si, že se ve vás hnul váš smysl pro spravedlnost. Nemyslím, že je tomu tak. Je to spíš trpká žluč neposvěcené, hříšné zlosti, která bují v srdci a plodí další zlo.

Odplácet zlé zlým je nejen nesprávné, ale pro lidkou duši nanejvýš nebezpečné, protože Pán Bůh tu křivdu dopustil, aby nám ukázal úplně novou a nádhernou cestu. V Bibli jsme dostali příručku s praktickými pokyny. Když ji čteme, najdeme v ní množství výstižných příkladů a důležitých lekcí.

1S 24-26 čteme o tom, jak se králi Davidovi stala zlá křivda. Bohatý statkář Nábal, kterému David prokázal platné služby, mu odplácí potupou a nadávkami. Není divu, že pobouřený David vytáhl, aby se tomu lakomci pomstil. Ale moudrá Abigail pomohla Davidovi, aby od pomsty upustil. Nebo čteme, jak David v jeskyni v Engedi měl jedinečnou příležitopst zbavit se svého úhlavního nepřítele Saule. Neudělal to, protože věděl, že pomsta je hřích a že soudcem nad lidmi je jedině Hospodin. Bylo to velké vítězství nad vlastním já. Když se David dostal později do velkých potíží a musel prchat před vlastním synem Absolonem, zahrnul ho Simei posměchem a nadávkami, házel po něm kamením. Co by bylo jednoduššího, než poručit některému z vojáků, aby toho chlapa umlčel? David však řekl: “…” (2S 16,11). Věděl, že mstitel je Hospodin a že má moc proměnit zlořečení v požehnání.

Není v našich silách odstranit ze světa bezpráví a křivdy. Vlastní spravedlností “oko za oko, zub za zub” plodíme jen další nenávist. Tak se nic nevyřeší. Mt 5,39-44 je popsaná cesta, k níž nám radí Pán Ježíš. Na zlo odpovídat dobrem, na nenávist láskou, za nepřátele se modlit. To neodpovídá lidské přirozenosti, ale Pán Bůh to od svých dětí očekává. Tak to praktikoval aspoštol Pavel: “…” (1K 4,12-13). To nebyla slabost, naopak. Právě v odpouštějící lásce se projevuje moc Boží. Jen to zkusme! Přemáhejme dobreem a láskou zlost a nenávist a vstupme na tu biblickou cestu! Jen tak se ukáže, že jsme Boží děti.

Když se budete modlit za své nepřátele, pak Pán Bůh ve své nadpřirozené moci může zasáhnout a změnit vás i lidi kolem vás. Důvěřujme proměňující moci lásky, kterou Pán Bůh miluje každého člověka, také vás. Pak se přestaneme ptát: “Musím si to nechat líbit?” a rozhodneme se jednat jako Pán Ježíš: Když On odpustil mně, chci i já odpouštět svým bližním. Vzchopme se a vykročme s odvahou na tuto novou cestu!

Burkhard Vetsch