už za časného rána jsme se nacházeli na malém letišti v Santa Cruz. Bolívie byla čtvrtá země, kterou jsme na své misijní cestě navštívili. V malém 19místném letadle jsme se měli dostat s dvěma mezipřistáními do Riberalty. Odevzdali jsme už všechna svá zavazadla. Že jsme museli platit nadváhu, nás nepřekvapilo. Ale pilot měl námitky proti objemnosti našich zavazadel. Na první úseku letu by to až tak nevadilo, protože nejsou obsazena všechna sedadla. Ale při posledním mezipřistání prý přistoupí hodně cestujících a rozletová dráha je tam příliš krátká, než aby se mohl vznést s tak přetíženým letadlem.

Po návštěvě naší misijní stanice v bolivijském pralese jsme přes Guatemalu cestovali k naší severoamerické základně v Jižní Karolině. Doba na přestupování na poslední mezistanici byla sice dost krátká, ale dle informací by se to mělo stihnout. Jenže i tady byly problémy s našimi kufry. Nějdříve jsme je marně hledali. Když se pak konečně vynořily na jiném pásu, uplynulo už dost času, takže jsme své spojení promeškali.

Tyto zkušenosti z naší misijní cesty se podobají problémům nejednoho křesťana. Oč snáze a cílevědoměji by se nám putovalo na cestě víry, kdyby nám nebránilo tolik zbytečného balastu. Hřích a mnoho jiného, co nás zatěžuje a ochromuje. Už David poznal: “…” (Ž 38,5). Někdo zase sebou táhne kufr plný starostí. Každý den ho otvírá a pokouší se třídit, ale stejně se nedaří zbavit se břemene.

I v Santa Cruz nám zavazadla byla na obtíž, protože jen s největší námahou se nám podařilo všecko uskladnit do taxíku. To mne tak zaměstnalo, že jsem tam nakonec zapomněl svetr. To přenášení kufrů plných starostí a trápení s břemeny hříchů nám brání vzít na sebe břímě Pána Ježíše, jak nás k tomu vyzývá: “…” (Mt 11,29-30). Podobně to slyšíme i od Pavla: “…” (Ř 13,14). To však nedokážeme, pokud nás zaměstnávají věci tohoto světa. Když nás svazuje majetek a fascinuje svět, pak nás to může tak zatížit a zaujmout, že ztratíme výhled na Pána Ježíše. Pro všechny věřící však jednou nadejde chvíle, kdy nás Pán povolá k sobě, ať už při vytržení církve nebo skrze smrt. Nejpozději tehdy se ukáže, zda jsme schopní všecko poustit z rukou. Nebo lpíme tak na svém majetku, že nejsme hotovi jít Pánu vstříc? On nás chce uschopnit, abychom uměli pouštět svá “zavazadla”. Je třeba v plné oddanosti obléci Pána Jezukrista, vzít na sebe Jeho jho, nést Jeho břímě, stát se posly Jeho záležitostí, aby při nás mohl uskutečnit slovo ze Ž 81,7: “…”