Šel jsem světem a pozoroval jsem lidskou bídu, chudobu a zlo na světě. Viděl jsem, že láska mezi lidmi někde dost značně vychladla. Viděl jsem, že lidé se jeden na druhého usmívají, lichotí si slovy, chválí si, přejí si všechno nejlepší, ale jejich srdce je od toho dosti daleko. Spadly mě z očí růžové brýlé mámení, jako v knížce Labyrint světa a ráj srdce. Řekl jsem si, že je to velice hezká knížka, knížku jsem vlastně nečetl celou, jen docela dobře vypracovaný obsah...

Poznal jsem, když mě ty růžové brýle mámení spadly a Bůh mi ukázal, že mám na očích klapky, že mým přítelem není ten, kdo se za něj prohlašuje, ani ten který se projevuje nahlas, ani ten, který moc na sebe upozorňuje, ani ne ten, kterého tento svět miluje, ale zpravidla ten, který je v očích lidí jako blázen a kterým je opovrhováno.

Ježíš Kristus byl moudrý a světu byl jako blázen, ale jeho slovo bylo pro mě moudré. Nepřišel, aby světu lichotil, ale řekl, že všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Poznal jsem, že mám na sobě růžové brýle mámení, když se domnívám, že jsem dobrý. Přišel, aby nám ukázal chyby a problémy, aby nám ukázal správnou cestu a abychom nekoukali v kritice nekoukali na drruhé, ale hlavně sami na sebe abychom viděli tráp ve vlastním oku. A s pomocí a děláním dobře nekoukali jen sami na sebe, ale abychom pomáhali druhým. Pro ty, kteří mají růžové brýle mámení, pro ty jsme blázni. Časem lidé také prohlédnou, že i majetek, vědomosti, sláva, užívání si na tomto světě je klam, ale přes ty růžové brýle se to zdá něco užasného. Kdo se za tím vším žene – ten, koho to potěší, ten, koho to povzbudí. Majetek přejde na druhé, sláva pomine někdy během Vašeho života nebo jen do několika málo generací a z Vaší slávy zůstane jen a jen Vaše jméno zapsané kdesi v kronice a v historii.

Ježíši, ty jsi i můj Pán a Spasitel, nemluvil jsi nahlas, jako tento svět, mluvil jsi tiše k mému srdci a měl jsi moc změnit mé srdce a ukázat mi skutečné světlo, Tvoji slávu a ne pomíjející klam a slávu tohoto světa. Ty jsi věčný a Ty jsi přišel, abys nás spasil. Ty jsi nemluvil ani skrze lidi v tomto světě, jen skrze některé křesťany, ale hlavně jsi mluvil tiše k mému srdci. Díky za to, že jsi mi ukázal, že i já jsem měl ty růžové brýle mámení a všechny věci na tomto světě se mi zdály být hezké. Ty jsi můj přítel. Stejně tak, jako počítačové hry jsou jen klam, kam jsem utíkal před tvrdou realitou, teď jsem poznal, že Ty, neklameš. Padám-li do lhostejnosti, ve které se topí tento svět, ty mě z něj pozvedáš, protože volám k Tobě. Pokud v lásce vychladnu, ty mě zapaluješ. Poznal jsem také, že když sloužím Tobě, nenávidí mě tento svět, stejně jako nenáviděl Tebe, když jsi tu byl s námi, ale teď jsi v nebesích a u mě, v mém srdci a v mé mysli. Ale když sloužím Tobě, snad potěším Tvé srdce. Slíbil jsi, že nás vezměš k sobě, ale Tvoji nepřátele asi nabídku odmítnou. Chudé, utlačované a blázny - Ty všechny prosím přijmi k sobě. Napomínal jsi mě, ukazoval jsi mě cestu, ale já s brýlemi mámení jsem šel ne za Tebou, ale za tím, co se mi zdálo být dobré, ale ne za tím, co je skutečně pravdivé.