Čtyři pražské artikuly
šem vuobec a každému křesťanu zvláště buď to svědomo i oznámeno,
že obec Česká a v naději Boží věrní křesťané stojie a s Boží pomocí státi mienie
vším svým statkem i životem i smrtí, jakož nejdéle budú moci, proti každému
živému jim v tom odpornému, nic o jiné se neposazujíc a vydávajíc, než o ty
kusy čtyři křesťanské a v Novém Zákoně přikázané od Pána Jezu Krista:
ajprvé: aby slovo Božie po království Českém svobodně a bez
překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno, jakož Spasitel náš
přikazuje (Mat. 28,19 a Marci 16,15): Jdúc po všem světě, kažte Čtenie všemu
stvoření člověckému: nebo podlé svatého Pavla (2. Timothei 2,9) slovo Božie
nenie zavázáno, ale die (2. Thess. 3,1): Modlte se, aby slovo Boží běžalo a
osvěcovalo se. Také die (1. Cor. 14,18.39): Děkuji Bohu mému, že všech
vás jazykem mluvím, a vy jazyky mluviti neroďte zapoviedati, neb die
Christus: Což vám pravím ve tmě, pravte na světle, a co v ucho slyšíte,
pravte neb kažte nad střechami (Mat. 19,27).
ruhé: aby velebná svátost těla a krve Božie pod oběma zpósobama
chleba a vína všem věrným křesťanuom, jimž hřiech smrtedlný nepřekážie, svobodně
byla dávána, podlé ustavenie a přikázanie Spasitele (Math. 26,26-28; Marci
14,22-24; Lucae 22,17-20), jenž die: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, a
Píte z toho všichni, toť jest krev má nového poručenstvie, jenž za mnohé
vylita bude; a tu přikazuje apoštolóm řka: To čiňte; a Výklad (Glossa
interlinearis) die: "To jest, vezměte a jiným dávejte na mé zpomínanie"; a
Joannis 6,53-56 Spasitel všecky křesťany zavazuje ku přijímání této svátosti pod
smrtí duše, jenž jest hřiech smrtedlný, takto řka: Amen, amen pravím vám,
nebudete-li jiesti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete mieti života
v sobě; kdo jie mé tělo a pije mú krev, má život věčný... nebo tělo mé jest
jistě pokrm a krev má jest jistě nápoj; kdož tehda jie tělo mé a pije mú krev,
ve mně přebývá a já v něm. Též S. Pavel die (1. Cor. 11,28): Ale zkus sám
sebe člověk, a tak z chleba toho jez a z kalicha pij. A žeť miení
o posvátném a ustném jedení a pití, i die potom (v. 29): Nebo kdož jie a pije
nedóstojně, súd sobě jie a pije. Ej v tom že die "nedóstojně", miení o
posvátném jedení a pití; nebo nižádný nemuož nedóstojně jiesti a píti, kdož
toliko duší a neposvátně jie a pije. A k témuž jsú práva a řeholy cierkve svaté
(de consecr. distinctione II: Compreimus) a kanon sboru Karthaginenského (XXVI,
quaest. 6 Is qui), a sv. Řehoř v kázání velikonočním (de consecr. distinctione
II, Quid sit), a sv. Augustin (eadem distinctione, Dum frangitur, et capitulo
eiusdem: Quia passus); a sv. Jeronym mluvě na Sofoniáše proroka (I. quast. 1:
Sacerdotes); a sv. Dionysius (libro de ecclesiastica hierarchia, cap. de
Eukaristia); a sv. Cyprian mučedlník (epistola XXXVII de lapsis); a sv. Ambrož
(de cons. distinct. II, Hujus sacramenti); a Origenes (XVI omelia super
Numeri); a sv. Augustin (libro primo de symbolo, et in sermone quadragesimali,
qui incripit: Praedicaturus vobis, jenž tu dává potom znáti Manichejské kacieře,
kteříž pravie, že jedúc pod spósobú chlebnú i nechtie krve Božie z kalicha
píti); a Fulgentius (libro de divinis officiis); a Remigius (super I. Cor. 10);
a sv. Tomáš z Aquinie (super IV sententiarum quaest. XLVIII, et parte III,
quaest. LXXVII, et quaest. LXXIII articulo II, et quaest. LXXXII articulo III);
a Innocentius papež (libro de sacramentis, et in summa sua cap. XXXIX); a
Paschasius (libro de sacramentis cap. X et XVI et XX) a Lyra (super illo
Proverb. 9,5: Venite, comedite panem meum), et super I. Cor. 11,28; a
Gwilhelm de monte Lauduno (in suo sacramentali); a Albert Veliký, Řezenský
biskup (in tractatu de officio missae) a mnoho jiných svatých a doktoruov jest
na tento kus svědkuov, jichž písmo jest tuto opuštěno pro krátkost. A kdož
nevěří, ten je přečti.
řetí, že mnozí kněžie a mnišie světským právem panují nad velikým
zbožím tělesným, proti přikázání Kristovu a na přiekazu svému úřadu kněžskému a
k veliké škodě pánóm stavu světského: aby takovým kněžím to neřádné panovánie
odjato a staveno bylo, a aby podlé Čtenie nám příkladně živi byli a navedeni k
stavu Kristovu a apoštolskému. Nebo psáno jest ve Čtení (Mat. 10,9):
A zavolav Kristus dvanáct učedníkuov svých... poslal je, přikazuje jim a
řka: Neroďte vládnúti střiebrem, ani zlatem, ani penězmi v měšcích vašich; a
(Mat. 20,25-27) die: Kniežata pohanská panují jiným, a kdož moc mají nad
jinými, jich slovú dobrodějci: ale vy ne tak, ale kdož jest z vás větší, buď
jako najmenší, a kdož jest vuodcí, buď jako slúha; a to též die jinde (Marci
10,42-44). K témuž die sv. Petr (I. Petri kap. 5,3): Nepanujíc v žákovstvu,
ale z úmysla jsúc příklad stádu; též sv. Pavel Timoteovi biskupu (I. Tim.
kap. 6,8) die: Majíc pokrm a to, jímž bychom se odieli, jmějmež na tom
dosti; a I. Corinth. 4,16 a 11,1 die: Následovníci moji buďte, bratřie,
jako já Kristuov; a (Filipen. 3,17): Následovníci moji buďte a pozorujte
těch, kteříž tak chodie, jakož máte zpósob náš. Ale zpósob apoštolský tento
bieše, jenž die sv. Petr (Actorum 3,6): Zlato a střiebro nepříslušie ke
mně. K témuž jest Písmo (Numeri 18,20): Řekl jest Pán k Aronovi: V zemi
jejich ničímž nebudete vládnúti, ani budete mieti dielu mezi nimi, já diel tvój
a dědictvie tvé prostřed synuov Israhelských. Totéž psáno jest v Levitici
25,33; Numeri 26,62; Deuteron. 10,9 et 12,12 et 14,27.29 et 18,1; Josuae 13,14;
Paralipomenon 6, et Josuae 14,3 et 18,7 et 21; a Ezechielis 44,28 die Pán Buoh:
Nebude kněžím dědictvie, já jsem jejich dědictvie, a vladařstvie nedajte jim
v Israheli, nebo já jsem jich vladařstvie; a sv. Pavel die (prima Timothei
ultimo 6,11): Ale ty, člověče Boží, těchto věcí utiekaj, totiž bohatým
býti a požitky časné vybierati; nebo tu die Výklad obecný: "Nic nenie tak ostré
ani tak škodlivé, jakožto muž duchovní, a ten najviece, jenž vysoké miesto drží,
když jest pilen zbožie tohoto světa, nebo netoliko sám sobě, ale všem jiným
škodí", jimž odporný zpósob dává sv. Pavel, řka: toho utiekaj; a k témuž
jest sv. Jeronym, Ambrož, Augustin, (jakož jest psáno in canon. XII quaest. I,
cap. Clericus, et capitulis sequentibus; et extra libro III, in titulo de vita
et honestate clericorum, cap. Fraternitatem); a též die S. Bernhard ku papeži
Eugeniovi, a mnoho jiného jest k témuž svědectvie z Písma svatého.
tvrté, aby všichni hřiechové smrtedlní a zvláště zjevní a jiní
neřádové zákonu Božiemu odporní řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají,
v každém stavu byli stavováni a kaženi, a zlá a křivá pověst o tejto zemi aby
vyčištěna byla, a tak aby se obecné dobré dálo království a jazyku Českému. Nebo
kdož ty hřiechy činie, jakož die sv. Pavel (Rom. 1,32), hodni jsú
smrti, netoliko jenž je činie, ale i ti, jenž jim k tomu svolují. Jakožto v
obecném lidu jsú smilstva, obžerstva, zlodějstvie, vraždy, lži, lsti, křivé
přísahy, čáry, řemesla a obchodové lstiví a škodliví, lakomí požitkové, lichvy a
jiné zlé jim podobné; ale v žákovstvu, jakož jsú kacieřstva svatokupecká a
vymoženie peněz ode křtu, od biřmovanie, od zpovědi, od svátosti těla Božieho a
svatého oleje, od oddávanie, a ceny za třidceti mší a jiné mše zádušnie,
vigilie, neb jiné modlitby úročnie a zakúpené neb zakázané, za pohřeb, za
zpievánie kostelnie, neb zvoněnie, od svěcenie kněží, kosteluov, kapel,
oltářuov, hřbitovóv, za odpustky, za biskupstvie, aripřišstvie, probošstvie,
děkanstvie, farářstvie, a za každé oltářstvie, za směny, za bully a jiné také
listy, a za všeliké obroky a duostojenstvie, a za každé ceny za jiné duchovnie
věci a jiné bezčíslné zlosti a kacieřstva, jenž z těchto vycházejí a poškvrňují
svatú cierkev; taktéž i jiné nepravosti a hřiechové, jakož sú pýcha, lakomstvie,
cizoložstvie, kuběnářstvie a jiné nečistoty, hněvové, závisti, svárové a zlostní
póhonové a súdové, platuov, ofěr, peněz a jiných statkuov na kostely a staveni
pokryté žebránie a falšnými sliby obešlú řečí na lidech sprostných vymoženie a
oklamánie; a všecky takové jiné zlosti a hřiechy, kteréžto každý věrný křesťan
povinen jest jako ďábla otce jejich nenáviděti a jim se protiviti a je tupiti a
kaziti, každý podlé povolanie svého.
akli by kdo co zlého, bludného, hanebného aneb nečistého o nás
psal, nebo pravil a na nás cpal, žádáme a prosíme, aby takému nebylo věřeno,
jakožto tomu, jenž z nepřiezni a nelásky křivdu mluví, a jako křivému a
falešnému svědku. Nebo to před Pánem Bohem i přede vším světem směle vyznáváme:
že dálibuoh v srdci našem jiného úmysla nenie, než vší naší mocí, silú i statkem
jest slúžiti a slíbiti se Panu Jezu Kristu, a jeho zákon a přikázanie vésti a
plniti, jakož na každého dobrého křesťana slušie, a o tyto čtyři kusy, jenž
záležie pod přikázáním Božím, pilně státi, a všemu zlému, protivnému i každému,
kdož by nás od toho dobrého nutil a pudil, musíme podlé zákona Božieho a pravdy
jeho odporni býti, a podlé našeho povolánie proti takému násilí musíme pravdy i
sebe brániti rukú světskú. A jestliže by kakým výtržkem někoho z našeho
množstvie co se zlého stalo, vyznáváme, že to nenine naše vuole, nebo dálibuoh
stojíme proti každému smrtedlnému hřiechu; a zdáli se, že by komu od nás stala
se která škoda, to se stane neb pro převelikú núzi, neb jakožto Božiemu a našemu
nepřieteli, kdyžto zákona Božieho a sebe hájiti musíme jeho násilí a
ukrutenství. A nade všeckno vyznáváme, že zdáli se komu od nás co zlého, hotovi
jsme polepšiti a ve všem zprávu a naučenie z Písma svatého srdečně přijeti.
Text "z několika starých rukopisů" uveřejnil roku 1844 František
Palacký v Archivu českém III, 213-216
Jde patrně o text z počátku července
1420