Opakovaně se ozývá otázka: Bude vybudovaný třetí Chrám? Protože mnoho křesťanů se domnívám, že Církev Pána Ježíše je ten opravdový chrám, vystavěný ze živých kamenů, není prý potřebí žádný třetí Chrám a nebude proto postavený. Za tím vězí absolutní nárok, který ignoruje Boží věčná pravidla, protože nejen u lidí, ale i u Pána Boha má každá mince dvě strany: jednu pozemskou a druhou duchovní. Na to upozorňuje i apoštol Pavel 1 K 15,44, kde mluví o přirozeném a duchovním těle.

Když koncem devatenáctého století vznikl sionismus, mnozí křesťané myšlenku na obnovení židovského státu bojkotovali, protože podle jejich přesvědčení na místo Izraele nastoupila církev, a proto v plánu Boží spásy už není žádné místo pro pozemský Izrael. Bylo jen málo křesťanů, kteří se na základě biblického poznání postavili za Herzla. K nim patřil např. britský dvorní kazatel ve Vídni, rev. William Hechler a zakladatel Červeného kříže Henry Dunant. Vyhlášení státu Izrael v roce 1948 vznikla nová realita, kterou už křesťané nemohli ignorovat, i když vedoucí církví ještě stále proti Izraeli polemizovali a aby si zachovali tvář, stavěli se jen na stranu Palestinců.

V období mezi 1948 a 1967 sice mnozí křesťané už stát Izrael uznali, ne však Jeruzalém jako hlavní město Izraele, protože biblický Jeruzalém nebyl pod svrchovaností Izraele. Když však 1967 Izraelci ovládli Staré město Jeruzaléma a Chrámovou horu, splaskla i tato teorie. Bez ohledu na skutečnost – což vypadá jako teologické ztuhnutí stářím – odmítají nárok Izraele na Jeruzalém a raději by přiřkli Chrámovou horu muslimům než Židům. Nechápou, že vedle nebeského Jeruzaléma existuje ještě i pozemský. Během doby se však mnozí křesťané smířili s realitou, že už 3000 roků je Jeruzalém hlavním městem Izraele a že jím také zůstane.

Teď se do zorného dostala výstavba třetího Chrámu a křesťané argumentují opět starou rétorikou, že žádný třetí Chrám nebude, že církev je ten nový Chrám a proto pozemský Chrám, je nadbytečný. Kdy konečně křesťané pochopí, že jako je tělo duchovní, tak je také tělo pozemské? Kdo ignoruje tu pozemskou (izraelskou) realitu, odřezává z kmene spásy (Ř 11) spodní polovinu. Ať se pak nediví, až ta horní vštípená polovina jednou uschne.

V Ozeášově 3. kapitole čteme, že děti Izraele budou dlouho bez Chrámu.Od zničení Jeruzaléma a Chrámu jsou bez obětí a nahrazují všechny oběti (např. celopaly, oběti suché, oběti díků, oběti za hřích) večerními, ranními a poledními modlitbami, které se modlí v tu dobu, kdy se kdysi v Chrámu obětovalo. Avšak “v posledních dnech” se obrátí k Hospodinu, svému Bohu. Pak se i Hospodin nově obrátí k Sijónu a Chrámová budova bude znovu postavena (Za 1,14-17). V tom však jsou všichni experti za jedno, že se v tomto nově zřízeném Chrámu nebudou přinášet žádné krvavé oběti, protože zde bude Mesiáš a všechny oběti pak budou zbytečné.

Že se zde nejedná o vybudování druhého Chrámu, vidíme z Janova Zjevení 11, které obdržel až v roce 90 po Kr., tedy 20 roků po zboření druhého Chrámu, a přesto mluví o Chrámu, v němž usedne antikrist (2 Ts 2,4). Jako se antikrist ekumenicky posadí v tom duchovním chrámu církve, tak se antikrist uvelebí ve třetím Chrámu. I zde platí: Je duchovní Chrám a je Chrám pozemský.

- Ludwig Schneider

Architektonické a stavební práce na třetím Chrámu nejsou ještě zdaleka všecko, co k Chrámu patří. Aby se Chrám zprovoznil, je třeba ještě celé řady opatření.

1.

Pro stavbu Chrámu je nejdříve potřebí nalézt biblické stanoviště, protože třetí Chrám musí stát přesně tam, kde stát první Chrám. Proti tradičnímu domnění, shledali badatelé jako např. Ascher Kaufmann, že Even Šetija, základní kámen, nad nímž byla zřízena chrámová Svatyně svatých, leží 100 m severně od Omarovy mešity, a to přímo pod malou “Věží ducha”, tzv. “Věží desek”.Na dlážděném chrámovém nádvoří je vidět skálu Mórija. Z tohoto místa vede přímá linie od Velesvatyně přes oltář zápalných obětí Zlatou branou na vrchol Olivové hory, odkud Kristus vystoupil na nebesa.

2.

Dle židovského výkladu o stavbě prvního Chrámu (1Kr 6) nesměly kameny pro Chrám přijít do styku se železem. Z tanaistských písemností vysvítá (Tosefta), že Šalomounovi stavitelé opracovávali kameny šamirem. Tento šamir se popisuje jako zářící červ, který se musel uchovávat v olověném pouzdru, když se nepoužíval. Z dnešního hlediska bychom mohli říci,. že se jednalo o laser. Laser ještě tehdy neznali. Po dlouholetých pokusech se během tří let (1989-1991) podařilo udělat 4 tuny těžký základní kámen jako prototyp pro třetí Chrám, který kameníci opracovali bez železných nástrojů směsí z křemene.

3.

Nač však bude Chrám, když nikdo nebude vědět, co se tam dělá? Tomu však už léta vyučuje chrámové kněze jedna ješiva v Jeruzalémě, Ateret Kohanim (Koruna knězů). Knězem se však nemůže stát kdokoli, uchazeč musí prokázat, že je z rodu Áronova. Protože však potomci Áronovi (kohanim) žili po všecky časy odděleně, jsou ještě dnes známí, což je zřejmé i z jejich jména. Kohanim neměli mít za manželku rozvedenou ženu a nesměli se znovu oženit, kdyby se rozvedli. Nesměli se dotknout žádné mrtvoly. Při birkat kohanim jsou to oni, kdo bosi a zahaleni v modlitebním plášti žehnají lidu. Právě těmito přísnými předpisy se až dodnes dochoval jejich původ, což bude při zavádění chrámové služby důležité.

4.

K chrámové službě patří chrámové nádobí a oblečení. Proto v roce 1988 založil rabín Ariel Israel v Jeruzalémě Institut Chrámu (Mechon HaMikdaš). Na plný chrámový provoz je potřebí na 104 různých nádob. Dvě třetiny jsou už hotové. Protože se jedná o předměty ke skutečnému užívání, jsou dle předpisů v Bibli zhotoveny ze zlata a z drahokamů, mimo jiné i zlatá čelenka pro velekněze s nápisem “Svatý Hospodinu”.

“Věrní Chrámové hoře” pod vedením Geršona Salomona opakovaně na titulních stránkách novin a v jiných sdělovacích prostředcích se domáhají židovského práva na Chrámové nádvoří a na vybudování třetího Chrámu . Odvolávají se přitom na Boží zaslíbení, že třetí Chrám bude postaven. Nezaručená zpráva je však tvrzení, že v Americe jsou již připravené a očíslované kameny na stavbu chrámu a že se našla Schrána svědectví.

Ludwig Schneider

V aktualitách z Jeruzaléma (NAI) z 20.srpna 2003 se objevila malá noticka:

“U Mrtvého moře mezi Jeruzalémem a Jerichem pracují Židé v úmorném vedru na plánu Třetího židovského Chrámu. V židovském sídlišti Mitzpe Jericho má na ploše 25.000 m² vzniknout model Chrámu v poměru 1:1. Má sloužit k tomu, aby židovští kněží (kohanim), teoreticky připravovaní v Jeruzalémě si mohli prakticky nacvičit chrámovou službu.

Stejně jako se izraelské elitní jednotky připravují na své zásahy na modelech 1:1, mají se i chrámoví kněží prakticky vycvičit pro svoji službu na skutečnosti odpovídajícímu modelu Chrámu.